Musk představil auta na skatech, co jezdí v podzemních tunelech, má to háčky

Elon Musk minulý týden představil na slavné konferenci TED v Los Angeles svůj koncept tunelové dopravy. O tom, že chce udělat dopravu ve městech ve „3D“, jsme vás již informovali. Celý svět však čekal na to, jak to má Musk přesně vymyšlené. A to představil právě na TEDu. Auta v tunelech budou jezdit na skatech, rychlostí 200 km/h. Má to ale pár háčků.

Jak zlevnit budování tunelů

Elon Musk samozřejmě ví, že ve městech existují tunely pro auta. Jejich konstrukce je však drahá a pomalá, a to samozřejmě ještě nezná tunelový komplex Blanka. Musk místo toho používá příklad ještě mnohem dražší – nedávné prodloužení metra v L. A. o 2,5 míle (4 km) vyšlo na 2 miliardy dolarů (49,3 miliardy korun). Tunely jsou prostě drahé. Podle Muska je tomu tak proto, že musí být dostatečně široké kvůli zajištění ventilace a prostoru pro záchranná vozidla.

Musk proto přišel s nápadem, jak průřezy tunelů zmenšit na polovinu, což by jejich konstrukci radikálně zlevnilo. Auta postaví na „skateboardy“ – jakési kolejové vozíky, které bude řídit automatický řídicí systém a které se budou pohybovat v tunelech rychlostí 200 km/h.

Další úspory mají přinést nové razící stroje. V současné době ražba probíhá většinou tak, že nejdřív se prorazí tunel, pak se ražba zastaví a zpevňují se stěny. Musk chce, aby razící stroj, který jeho Boring Company vyvíjí, rovnou razil tunel i zpevňoval jeho stěny.

Video:

Muskova koncepce má háčky s velkým H

Jenže Muskova koncepce má i pár háčků. Pojďme si ty hlavní rozebrat:

• Nulový prostor pro chybu – nejzásadnějším problémem je nulový prostor pro jakoukoliv chybu. Výtahy se nesmí porouchat, řídicí systém i všechny výhybky musí bezchybně fungovat, žádný vozík nesmí vykolejit (záchranáři ani těžká technika se totiž do tunelu nedostanou), do výtahů pro auta se zvenčí nesmí dostat žádná nečistota a už vůbec ne sníh a déšť (však si jen představte, přivést do tunelů vozík s 30 cm čerstvého sněhu a poslat ho tam 200 km/h rychlostí), atd. Velkým otazníkem je také plánování a provádění údržby kolejí, výtahů i samotných tunelů.
• Předpoklad poslušných cestujících – Muskův koncept předpokládá, že z vozíku v tunelu nikdo nebude vystupovat, vyhazovat odpadky či nedej bože plné plastové láhve, ale že se také žádnému dítěti v tunelu nebude chtít okamžitě čůrat, kakat nebo blinkat. Mlčky také předpokládá, že řidič vypne motor, nebude se na vozíku zkoušet odbrzdit, rozjet atd. O lidech, co do výtahu náhodou vjedou s kabrioletem se staženou střechou či laťkou nebo kobercem čouhajícím z kufru až za konec „skatu“ ani nemluvě.
• Stále příliš vysoká cena za ražbu – snížit průměr tunelů je určitě velice dobrá cesta, jak snížit cenu za kilometr vyraženého tunelu. Jenže dostat automobilovou dopravu pod zem na vzdálenosti desítek km (když se počítá s rychlostí pohybu vozíku 200 km/h) a ještě v různých směrech a hloubkových úrovních, to je extrémně drahé. O vybudování výtahů na auta s nosností 3,5 tuny, které pojedou desítky metrů do hloubky, ani nemluvě.
• Velmi dlouhé připojovací tunely – fyzika je často neúprosná. Lidské tělo snese jen omezené přetížení. To znamená, že zrychlovat a zejména zpomalovat na/z rychlosti 200 km/h je potřeba postupně. Však si vezměte, jak se lidé cítí při zrychlení z 0 na 100 km/h během 3 sekund. Tesla Model S P100D s Ludicrous Plus upgradem zvládne čtvrt míle (402 metrů) s pevným startem, po odečtení reakční doby řidiče, 9,64 s. Po této době Tesla shodou okolností dosáhne rychlosti právě 200 km/h. O moc rychleji by to ale běžný cestující zvládat asi nechtěl. Brzdná dráha při plném brždění ze 100 km/h je 56 metrů, při 129 km/h je to už 97,5 metru, opět po odečtení reakční doby řidiče. Při 200 km/h to bude samozřejmě ještě mnohem více. Jenže při takovém stylu brždění vás zachytí pásy a v autě vše jen trochu špatně připevněné popadá. Pro běžné a příjemné cestování potřebujete mnohem delší rozjezdové i brzdné dráhy. Bavíme se tedy o tom, že každá přípojka k hlavnímu tunelu by musela mít délku okolo 1 km, pokud by se vozíky měly skutečně pohybovat 200 km/h rychlostí s živými lidmi.
• Systém přepravy z místa A do místa B – a konečně tu máme poslední háček, a tím je přeprava z místa A do místa B. Muskovi tunely mají řešit problém se zácpami ve městech. Ty jsou však málokdy způsobeny řidiči cestujícími na dlouhé vzdálenosti. Velká část lidí cestuje na vzdálenost jednotek kilometrů a tzv. door to door. Jenže tunely, jak známo, door to door úplně nejsou. V Praze jsou vybudovány na hlavních dopravních tepnách s několika málo výjezdy a primárně pro zrychlení tranzitní dopravy. O tom, kterou částí tunelu řidič vyjede, si rozhoduje on sám, často v průběhu jízdy. Pro řízení tunelových „autoskatů“ by tak museli mít řidiči patrně k dispozici nějakou mobilní aplikaci, kde by si předem objednali jízdu a která by jim řekla, kde a na který vozík mají najet. To by teoreticky šlo propojit i s navigací, ovšem za předpokladu, že by všichni používali tu samou aplikaci.

Tak uvidíme, jak a jestli se Musk s těmito celkem zásadními háčky nakonec vypořádá a jestli se jeho tunely někde prosadí.