Auto musí znít… Nebo ne?

Absence hlučného motoru je jednou z předností elektromobilu a popravdě řečeno i základním argumentem prodejců. Zákazníci na požitek z tiché jízdy zkrátka slyší. Zatím na neurčito plánovaná nařízení EU ale neslyšnému pohybu aut učiní přítrž.

Statistiky nám zatím chybí

Argumentem pro tuto změnu je bezpečnost chodců. Zejména pro zrakově hendikepované by mohl být plížící se automobil velkým rizikem. S tím rozhodně souhlasíme a bezpečnost chodců považujeme za velmi důležitou. Zároveň se ale neubráníme pochybnostem. Jaká je pravděpodobnost, že člověk přechází městskou silnici v místě, kde není vůbec žádný provoz, takže ho tiché vozidlo zaskočí? A jak často se lidé se špatným zrakem pohybují sami mimo město? A jaký vliv má zvuk vozu na nešťastné nehody, kdy vběhne dítě za míčem do vozovky nebo se spěchající člověk zapomene rozhlédnout? Na to zatím nikdo neodpoví, protože potřebné statistiky nám chybí.

Hluková zátěž rozhodně není zanedbatelný problém

Vedle toho si neodpustíme podotknout, že porušování hlukových limitů je prokázaný, statistikami doložený problém dotýkající se velkého počtu lidí (například v Praze jde o desetitisíce osob). Spánek v ložnicích nad komunikacemi dosahujícími hluku okolo 70 dB způsobuje dlouhodobým „posluchačům“ trvalé zdravotní následky. Přitom jde o běžnou intenzitu zvuku dopravního provozu ve velkých městech. Dnes už se ví, že ztrátu sluchu nezpůsobuje ani tak obyčejné stáří, jako spíš dlouhodobé vystavování hlukové zátěži. Ta navíc zapříčiňuje i řadu dalších problémů, například zrychlení tepu, stažení periferních cév, zvýšení hladiny adrenalinu, ztráty hořčíku, vysoký krevní tlak, snížení imunity, samovolné potraty a samozřejmě se podepisuje i na naší psychice a vitalitě.

Nestojí zmíněné následky za to, abychom dali nehlučnému silničnímu provozu šanci?