Na podporu fosilních paliv šlo v roce 2015 víc peněz než na zdravotnictví

Podle mezinárodního měnového fondu se vloni do fosilních paliv investovalo okolo 5,3 bilionů amerických dolarů. Získala větší globální podporu, než je částka, kterou utratily všechny světové vlády za lidské zdraví. V přepočtu to znamená, že každou minutu loňského roku nás fosilní paliva stála 10 milionů dolarů.

Fosilní paliva nejsou vůbec tak levná, jak se myslelo...

Pro výpočet odhadu vzali jeho autoři v potaz podporu na globální i regionální úrovni. Plný text zprávy Mezinárodního měnového fondu si můžete přečíst zde.

Suma ve srovnání s předchozími lety povyrostla, protože se ukázalo, že znečištěné ovzduší stojí zdravotnictví mnohem víc, než jsme si naivně mysleli. Na velikosti čísla se podílí také to, že znečišťovatelé neplatí poplatky uložené vládami za spalování ropy, uhlí a plynu. Tím se zvyšují náklady spojené s odstraňováním a zmírňováním škod způsobených znečišťováním ovzduší a klimatickými výkyvy zaviňujícími povodně, sucha a bouře.

Ukazuje se, že fosilní paliva nejsou vůbec tak levná, jak se myslelo. Podle některých odborníků, například Lorda Sterna, je i tento odhad nízký a reálná cena je daleko větší. Dotování elektromobility a čistší energie se rázem zdají o to smysluplnější a hlavně menší.

Co kdybychom fosilní paliva dále finančně nepodporovali…?

Podle MMF by se celosvětové emise uhlíku snížily o 20 %. Počet předčasných úmrtí zaviněných znečištěním ovzduší by se snížil o 50 %. Figurky na ekonomické šachovnici by se rozhýbaly směrem k ekonomickému růstu, redukci chudoby a investicím do infrastruktury, zdraví a vzdělání. A nebylo by potřeba nadále podporovat obnovitelné zdroje – postaraly by se o sebe samy.

Smutná pravda je, že i elektromobily v mnoha částech světa zatím pohání uhlí, nejšpinavější palivo. Není se čemu divit, současná ekonomika a politika mu nastavují skvělé podmínky. Hlavně politika. Proč se plýtvá penězi na fosilní paliva a na čistší zdroje energie ne? Protože někdo neváhá plýtvat penězi na ty, kdo v rukou drží moc o tak zásadní otázce rozhodnout. Klást všechnu vinu na bedra spotřebitele je nesmysl – ano, rádi bychom jezdili kvalitními automobily, které neohrozí zdraví naše ani našich dětí, ale taky by se docela hodilo, aby nám zbyly peníze na jídlo.

Produkce skleníkových plynů

Další nepříjemný fakt je, že lidé budou životní prostředí zraňovat vždy. Každý průmyslový výrobek na něm zanechá šrám a vše se dřív nebo později změní v odpad (ve většině případů bohužel nekompostovatelný). I životní cyklus elektromobilu je pro planetu zátěží tam, kde dochází k jeho výrobě a likvidaci. Ale ve srovnání s produkcí skleníkových plynů spojenou s fosilními palivy jde o minimální problém – na závěr nám dovolte poslední tři čísla:

• 2 °C – o tolik se ještě může zvýšit průměrná teplota na Zemi, abychom tu mohli žít šťastně až do smrti
• 565 gigatun – tolik oxidu uhličitého ještě můžeme vypustit do atmosféry, chceme-li si udržet přijatelnou teplotu
• 2795 gigatun – tolik oxidu uhličitého se uvolní do ovzduší, pokud spálíme všechny známé zásoby fosilních paliv, které ještě máme