Autopilot Tesla vs. samořídící auto Google – čím se odlišují?

Autonomní systémy jsou stále častěji probíraným tématem. Od představení funkce Autopilot Tesla po novinky kolem samořídícího auta Google. Oba mají svoje, co se na ně podívat trochu blíže?

Ve světě robotiky jsou (velice obecně řečeno) dva přístupy, jak dostat robota z bodu A do bodu B.

Za prvé: mapa všeho, všude, za všech okolností

Tím prvním je zjednodušeně řečeno detailní mapa. Paradigma, od kterého není možné se odklonit. Kompletní mapa světa a cesty, která je naplánovaná do všech detailů a počítá se všemi možnými překážkami. To znamená, že robot musí během cesty vzít v potaz cokoliv, co se mu postaví do cesty, což už předem vyžaduje tuny programování.

Za druhé: odolnost a zkušenosti nade vše

Druhá možnost je paradigma vrstvené architektury. Robot je vyroben tak, aby byl schopen přežít v prostředí, které ho bude obklopovat. Je vybaven mechanismy k získávání různých cílů. Na základě „zkušeností“ se dostane do bodu B, aniž by znal předem mapu trasy. Je dost odolný, aby zvládl cestu přes překážky.

Oba tyto způsoby mají své silné a slabé stránky a kombinace je nejspíš ten nejlepší způsob, jak dosáhnout úspěchu. K porovnání můžeme uvést aktuální Autopilot Tesla a autonomní vůz Google.

Google začal s paradigmatem mapy celého světa. Aby jejich auto mohlo fungovat, potřebuje naprosto přesně znát každičký centimetr čtverečný v reálném čase. Google auta jsou až směšně neodolná (designem), takže když se setkají s jakoukoliv překážkou, úplně je to rozhodí a dál se nedostanou. Takže veškerá invence musí pocházet od lidí, kteří tvoří systém.

Proč Google začal s tak obrovskými požadavky?