Bude budoucností spojení vodíku s palivovým článkem?

Pouze v ojedinělých případech, myslím si! Dnes v poledne mě dva kolegové uvedli do rozpaků slovy o tom, že jejich pevným přesvědčením je, že elektrický pohon na bázi vodíku má větší budoucnost, než elektrický pohon na bázi akumulátoru. No, mým prvním argumentem byla samozřejmě infrastruktura, která by se pro vodíkový pohon musela kompletně nově vystavět, kdežto elektrická síť je již k dispozici a je zavedená až k domácím parkovacím místům. Jako protiargument posloužila samozřejmě doba nabíjení, která je u vodíkového tankování (a zde opravdu můžeme mluvit o tankování) znatelně kratší než dobíjení baterie. A pak mi přesně padl do noty Tread na TFF fóru, které jednoznačně upřednostňuje ekonomické a ekologické aspekty. A tento příspěvek mi dodal argumenty.

Odkud se má ten vodík brát?

V současné době se vodík získává ze zemního plynu...” Tím jako alternativa padá, protože zásoby zemního plynu jsou také omezené. A proto v této argumentační linii nehodlám ani pokračovat. Alternativou je získávání vodíku elektrolýzou. Ale pár čísel k tomuto argumentu: Toyota FCV, první sériové auto od Toyoty s palivovým článkem má být ke koupi v Japonsku až v první čtvrtině roku 2015, následně v létě v Evropě a v USA. Tento vůz má na 6kg vodíku ujet 500 kilometrů. To odpovídá 67kubickým metrům. Na výrobu jednoho kubíku elektrolýzou spotřebujeme podle Wikipedie mezi 4,3 a 4,9 kilowatthodiny elektřiny. To dělá asi 60kWh na sto kilometrů, plus asi 12% na stlačení, dohromady tedy zhruba 67kWh/100km. Se současnou výrobou elektřiny v Německu (průměrně 576g CO2/kWh) to odpovídá téměř 400 gramů CO2/km.